fbpx
Special Drive

Tři způsoby, jak projet zatáčku

1. 8. 2022

Filip Šimer

Petr Mutafov

Profesionální kouč

Na řízení se mi neuvěřitelně líbí, že jednu a tu samou věc můžete skoro vždycky udělat mnoha způsoby. Čím víc jich ovládáte, tím lépe se dokážete přizpůsobovat různým autům a situacím a tím lepším jste podle mě řidičem. Dalo by se říct „kolik technik umíš, tolikrát jsi řidičem“. Jako typický příklad mohu použít třeba brzdění před zatáčkou a její následný průjezd, což jsem nedávno trénoval při coachingu s klientem Kamilem a to mě také přivedlo k napsání tohohle mini článku.

Kamil projížděl zatáčky poměrně standardním způsobem, hodně podobným základní řidičské teorii. Plně brzdil před zatáčkou „na rovná kola“, pak přišlo takové hluché místo, kdy nejel pod plynem, ani nezpomaloval a přidávat začal až někde okolo apexu. Takhle toho samozřejmě moc nezkazíte, když pominu fakt, že by auto by při sportovnější jízdě nemělo jet bez plynu ani bez brzdy, že musíte brzdit s velkým předstihem a nenaučíte se řešit situace, kdy jste na nájezdu do zatáčky moc rychlí.

Abychom trochu obohatili Kamilův řidičský arsenál, začali jsme během coachingu trénovat tři způsoby, jak si auto před zatáčkou připravit a pak jí projet.

 

1. Trail braking
Začali jsme s hodně známou a diskutovanou technikou, které se někdy říká trail braking. Chtěl jsem, aby Kamil opět brzdil na rovná kola, ale o kousíček později a auto „odbrzdil“ na trochu vyšší rychlost v nájezdu do zatáčky. V tu chvíli měl začít brzdový pedál postupně povolovat s tím, jak se blížil k apexu, až do místa, kde chtěl začít akcelerovat.

Průkopníkem trail brakingu byl šampion Jim Clark, který právě díky svému způsobu projíždění zatáček představoval extratřídu Formule 1 v šedesátých letech. Trail braking vám umožní posunout brzdný bod dál k zatáčce a do zatáčky najíždět o trochu větší rychlostí. Navíc tak podle mě máte lepší kontrolu nad tím, co se děje mezi plnými brzdami a akcelerací. Už pro vás chystám podrobnější článek, jak trail braking pilovat.

2. „Zalepení“ auta do zatáčky
Nevím, jestli pro tuhle techniku existuje nějaký odborný název. Já jí začal říkat „zalepení“ a nemohu se rozhodnout, proč jí mám tak rád. Buď je to efekt, který má použití téhle techniky na auto v zatáčce, nebo překvapený výraz v obličeji spolujezdce, kterému jsem zalepení právě ukázal. Auto totiž, jako by se přilepilo k asfaltu, vystřelí ze zatáčky v neuvěřitelné rychlosti, aniž by jen náznakem dalo najevo neposlušnost nebo vyvedení z rovnováhy a člověk sedící vedle mě se s nevěřícím výrazem ve tváři ptá „jak se tohle sakra stalo?“.

Takže jak to dělám? Tahle technika naprosto vyžaduje umět ovládat brzdový pedál levou nohou. Začátek je pořád stejný. Brzděním levačkou zpomaluji s rovným volantem (odhadem 80 % brzdné síly), jen s trochu vyšší nájezdovou rychlostí do zatáčky. Se stáčením volantu do zatáčky dál konstantně nabrzďuji, ale už s menší intenzitou a proti brzdě mám přidáno trochu plynu. Tím docílím efektu, jako by auto táhlo zadek po silnici. Prostě si celé auto trochu „přidřepne“ a je stabilnější. Od apexu pak povoluji brzdu a ještě víc přidávám plyn, podle profilu zatáčky.

Takhle mám navíc obrovskou kontrolu nad tím, co se v zatáčce děje a když to trochu přeženu s rychlostí, nemusím nebezpečně ubírat plyn. Stačí velmi lehce přibrzdit. Chce to ale hodně citu v levačce a také cviku. Rozhodně se „zalepení“ nezkoušejte učit bez dohledu někoho, kdo už tuhle techniku velmi dobře ovládá. Mějte také na paměti, že ve chvíli, kdy docílíte efektu „zalepení“, je auto poměrně dost imunní vůči zásahům volantu. Tím, že si jej stabilizujete, drží perfektně ve stopě, kterou jste zvolili a musíte si být jistí, že už nebudete potřebovat výrazné korekce. Více o brzdění levačkou se můžete dozvědět v jednom z mých článků.

3. Nájezd do zatáčky řízeným smykem
Najíždět do zatáčky kontrolovaným přetáčivým smykem je už trochu větší divočina a nepředpokládám, že budete auto do zatáčky posílat bokem jen tak. Nikdy to nedělejte, pokud nebudete mít všechny jednotlivé úkony naprosto pod kontrolou a i tak sáhněte ke kontrolovanému smyku jen ve velmi specifických situacích. Rozhodně se ale hodí tuhle techniku ovládat.

Představte si například, že už v nájezdu do zatáčky víte, že jste to přehnali s rychlostí. Může se to stát každému. Vaše auto se někde během průjezdu zatáčkou určitě neudrží ve stopě a bude chtít vypochodovat ven po čumáku. Může se i stát, že auto bude v tu chvíli spíš přetáčivé, zvlášť, když prudce uberete plyn a ze zatáčky tak „vycouváte“ až někam do lesa. Na průšvih je rozhodně zaděláno a kromě sebe můžete ohrozit i další lidi v okolí. Podle mě je ale v takovou chvíli mnohem lepší smyk už předem vyvolat, než na něj později reagovat, protože si tak vytvoříte o zlomek více času na reakci a to může být klíčové.

Kamilovi jsem ukazoval svůj postup, jak si auto do přetáčivého smyku právě v takovou chvíli uvedu. Opět nabrzďuji levačkou co největší brzdnou silou s narovnaným volantem. Ve chvíli, kdy musím začít stáčet volant do zatáčky, začnu lehce povolovat brzdný tlak, ale stále brzdím, tentokrát už bez plynu. Pokud jsem to přehnal s rychlostí, ucítím na začátku nájezdu, že auto trochu znervózní, jako bych ho vyváděl z rovnováhy. To je přesně okamžik, kdy musí přijít krátké a rychlé cuknutí volantem do vnitřku zatáčky, čímž si odsadím zadek auta a ať jedu s předokolkou nebo zadokolkou, přijíždím k apexu lehkým smykem. Následuje hodně rychlé kontra, kterým nereaguji na nenadálý smyk, ale na situaci, kterou jsem si sám vyvolal, takže si auto v klidu kontroluji, místo abych zběsile ručkoval po volantu a čekal, co se stane.

Tady ale pozor. Nemůžete auto jen tak bezmyšlenkovitě poslat do zatáčky smykem. V tu chvíli je potřeba extrémně rychle vyhodnotit, jestli nebude bezpečnější lehká přetáčivost, jaký profil má zatáčka a jak se chová povrch, na kterém jedete. Budete mít velký problém, pokud neumíte ve smyku auto kontrolovat, správně se dívat a správně ručkovat na volantu. Jinými slovy je tohle už velmi pokročilá technika, kterou je super umět, ale která vás může pěkně klepnout přes ruce, pokud se vám něco nepovede.

Závěrem

Proč tohle vlastně píšu? Chtěl jsem vám ukázat, že není jenom jeden způsob, jak v autě něco dobře udělat. Vždycky záleží na podmínkách na silnici a na autě, které řídíte. A právě v tomhle je řízení krásné, protože se můžete naučit něco nového, i když už své auto ovládáte perfektně. Skvělého řidiče v mých očích nedělá rychlost, ale dobrá hlava, maximální kontrola nad autem a repertoár jeho řidičských technik a myslím, že stát se skvělým řidičem by mělo být cílem každého nadšence do aut.

Filip Šimer

Petr Mutafov

Profesionální kouč

CHCETE SE ZLEPŠOVAT?

Na řízení auta je krásné, že se můžete stále učit něco nového. Pokud chcete řídit jako gentleman a zvládnout pevnou rukou jakékoliv auto, mohl by vás zajímat coaching sportovní jízdy.