fbpx
Special Drive

NAUČTE SE JEZDIT BEZPEČNĚ NA MOKRU

1. 12. 2022

Filip Šimer

Petr Mutafov

Profesionální kouč

Znáte to, je ráno a vy sedíte za volantem auta na cestě do práce, po cestě začne pršet a řidiči před vámi hned zpomalí na rychlost šlapacího autíčka. „Jedna věc je přizpůsobit řízení podmínkám a druhá je se posadit se na zadek z trošky vody“ říkáte si. Obvykle mají „strašpytlové“ své dobré důvody ke zpomalení za deště. Někomu se mohla na mokru stát nehoda, jinému třeba uklouzlo auto v  zatáčce a od té doby má nahnáno a další se jen řídí radami těch zkušenějších, kteří mu stokrát opakovali, že za deště je potřeba sundat nohu z plynu.

To celé je vlastně v pořádku, dokud pak nevidíte, jak se autu před vámi rozsvěcí brzdy uprostřed zatáčky, protože řidič se najednou rozhodl, že by jel rád pomaleji, dokud nepotkáte řidiče, kterého zatáčka vynáší do protisměru při rychlosti, kterou normálně parkujete. Nebo nevidíte dalšího, který je na nebezpečnou jízdu na mokru tak soustředěn, že zapomíná i na blinkry. Jednou se mi dokonce stalo, že mě na dálnici ve velké rychlosti předjelo auto, zařadilo se přede mne a přesně v tu chvíli se spustil prudký liják. Předjíždějícího řidiče nenapadlo nic lepšího, než hned dupnout na brzdy…

I při coachingu potkávám řidiče, kteří si třeba na suchu velmi věří a často i velmi slušně řídí. Jenže pak přijde trochu vody a jejich styl řízení se neúměrně změní, zpomalí a začnou dělat chyby, které na suchu nepředvedou a které by na mokru mohly znamenat hodně nepříjemností. Co je na mokré silnici vlastně tak moc problematického? Na mokru mě kolikrát baví řídit víc, než na suchu a vím, že si každý může vytvořit správné návyky a pravou jistotu za volantem i za deště. Ani vy nad jízdou na mokru nelámejte hůl. Můžete se při tom dozvědět hodně o autě a posunout dál své dovednosti, rozhodně můžete jet na mokru vždy bezpečně. Jak ale na to? Sepsal jsem vám pár základních tipů, které by vám mohly pomoct k zlepšení dovedností a k získání jistoty na mokru. Pokud se počítáte mezi zkušené řidiče, můžete klidně přeskočit na kapitolu „Jemnost je klíč“ nebo rovnou na „Technika jízdy na mokrém okruhu“, určitě ale nikomu neuškodí přečíst si celý článek.

Dejte si pozor na měnící se podmínky

Teď budu mluvit trochu jako vaše babička a nabádat vás k velké opatrnosti. Existují totiž samozřejmě chvíle, kdy může být voda hodně nebezpečná. Nejvíc ostražití musíte být v zimních měsících, kdy je často vlhko nebo dokonce prší a zároveň jsou nízké teploty. Při takových podmínkách jezděte rychle jen pokud chcete své auto spřátelit se svodidly. V takovou chvíli může lehce přituhovat a v tu chvíli se podmínky mění. Když se během vaší jízdy sníží přilnavost, je to hodně nebezpečné, protože vaše auto najednou uklouzne v rychlosti a v zatáčce, kde by se to jen před pár okamžiky nestalo. Při takových podmínkách je rozdíl v přilnavosti obrovský. Zatímco mokrý asfalt obvykle moc neklouže, na takzvaném černém ledu, který se rychle tvoří, můžete být v lese dřív, než vám vůbec dojde, že je něco špatně.

Představte si, že je dopoledne za slunečného dne, venku je sice zima, ale otepluje se a silnice je navlhlá. Teplota se zvyšuje a vy máte pocit, že pokud je to s přilnavostí dobré teď, bude to tak i celou cestu. Silnice ale náhle vede okolo potoka nebo údolíčkem, kde profukuje studený vzduch. Pokud je v tom údolíčku i zatáčka, máte malér. Na takových místech je při nižších teplotách silnice namrzlá, ale to není z auta vidět. Smyk, který dostanete je pak hodně rychlý, nečekaný a velmi těžký na vybrání. Tohle se vám může stát i v místech, kde na polovinu zatáčky svítí slunce, zatímco druhá polovina leží ve stínu. Abyste tyhle situace dokázali odhalit, musíte se umět správně dívat a také dokázat rychle zpracovávat informace, které pohledem získáte.

Trable mohou nastat i v létě. Po delším období sucha je na okreskách hodně malých částeček prachu, které ani nejsou vidět. Ve chvíli, kdy se jemně rozprší, ještě déšť neodplaví prach pryč a utvoří se kluzký povrch, který se přilnavostí podobá ledu. Situace sice trvá jen chvíli na začátku deště, ale je dobré s ní počítat. Tohle platí i při hustých mlhách. Silnice je tehdy mokrá jako po dešti, ale bez deště nedošlo k odplavení prachu a nečistot, které teď na silnici vytváří mazlavou a dost nebezpečnou směs. S takovými mlhami se potkáte na podzim, kdy se silnicím nechce příliš osychat a na okreskách je navíc často natahaná hlína od traktorů přejíždějících z polí. Na okreskách se taky často mění typy asfaltu. Jednou jedete po hrubším povrchu a jindy zase po hladkém, klouzavějším nebo po „spečeném“ asfaltu, na kterém se v parném létě tvoří puchýřky a lepí se na boty. Tady je přilnavost velmi nízká, protože kamínek, jakou součást směsi ze které se dělá silnice není na povrchu vůbec patrný. Změna může nastat třeba v zatáčce a vy si nemusíte jiného asfaltu nutně všimnout. Rozdíl v přilnavosti, který i při svižnější jízdě na suchu téměř nepoznáte, může být na vodě hodně velký a tak s ním počítejte. Podívejte se, jak potrápil hladký asfalt za mokra soutěžáky během Rally Železné hory.

Pro zkušeného řidiče asi nejméně nebezpečná situace, která ale umí způsobit nepříjemnosti i velkou nehodu, jsou hluboké kaluže nebo větší vrstvy vody na jednom místě. Asi znáte ten tahavý pocit ve volantu, kdy vjedete jen jednou stranou auta do takového místa. Je to skoro jako mít prázdnou jednu pneumatiku a to umí pozlobit. Pneumatiky navíc nemusí zvládnout odvést všechnu vodu pryč a tak chvíli jedete po vodě, místo po silnici. Určitě se vám to už stalo a pamatujete si ten pocit, kdy na okamžik otřesy, přenášené ze silnice, ustanou a auto se spíš smýká dopředu, než by jelo. V zatáčce nebo na místě kde je potřeba brzdit je o něco příjemnější mít kola spíš na asfaltu.

Velký průšvih může být rozlitý olej nebo nafta. To je samozřejmě nepříjemné i za sucha, jenže déšť místo aby mastnotu smyl, spíš ještě pomůže jejímu šíření po silnici. To platí zvlášť v kopcovitých místech. Když o takové mastném místě nevíte dopředu a vjedete na něj, máte o zábavu postaráno (to je ironie, nejspíš budete rádi, když si jen rozbijete auto). Poznáte to podle toho, že vám v ruce „zlehkne“ volant, jako byste vjeli na led. Hodí se mít uvolněné ruce na volantu, jinak si ani žádného zlehknutí předních kol nevšimnete. V takovou chvíli je potřeba zhodnotit situaci, podle toho jak rychle jedete, kolik je na silnici mastnoty a kam můžete uhnout. Pokud je zatáčka kluzká všude, což je obvykle vidět podle barevného filmu na asfaltu, nezbývá vám bohužel nejspíš, než si hledat bezpečné místo, kudy silnici opustíte.

Takže dost bylo sýčkování. Doufám, že si tyhle nebezpečné situace zapamatujete a snad vám to v budoucnu pomůže vyhnout se nepříjemnostem. Když tohle zmáknete, zjistíte, že jízda na mokru, i třeba za hustého deště, kdy po silnici tečou potoky vody, není nijak složitá a nebezpečná, ale naopak velmi zábavná. K vědomostem o nebezpečích, které může přinést voda na silnici ještě přijdete pár dovedností za volantem, bez kterých se tu neobejdete. Pojďme se na ně podívat.

Základy pro jízdu na mokru

Nemusím doufám dodávat, že počítám s autem, obutým do pneumatik s dostatkem vzorku, které nejsou staré deset let a vůbec s tím, že vaše auto je v dobrém technickém stavu. Bez toho nemá cenu pokračovat. Pojďme k tomu, jak se má na mokru vlastně řídit. Ať sedím při coachingu vedle sebezkušenějšího a seberychlejšího řidiče, vždy dbám na pár základních věcí. První a nejdůležitější je technika správného pohledu což je pro mě něco jako vstupenka do zatáčky, druhá je jemné ovládání vozu.

Pokud se nebudete správně dívat, což umí jen velmi málo lidí, je to jako když řídíte na půl slepí. A o tom je technika správného. pohledu. Bez ní nejde volit vhodnou stopu v zatáčkách, vjíždět do zatáčky se správně zařazenou rychlostí, dobře ručkovat na volantu a s předstihem odhalit všechna možná nebezpečí. Při silnějším dešti se často stává, že po silnici tečou v určitých místech potoky vody. Bývá to v kopcích nebo v místech, kde silnice vede u svahu. S hustým deštěm takový potok klidně na silnici naplaví klouzavé bahno, případně kameny schopné poškodit vaše auto. Tahle místa byste měli dokázat odhalit správným pohledem a ti nejzkušenější řidiči je budou podle terénu v okolí silnice čekat ještě dříve, než je uvidí. Technika správného pohledu je nezbytná pro jakoukoliv jízdu v autě a se zvyšující rychlostí nebo s horšícími se podmínkami její důležitost stoupá. Pokud se nezvládáte správně dívat, je potřeba začít právě tady. Mrkněte na článek, který vám napoví, co to znamená umět se dívat.


Jemnost je klíč

Bez správného pohledu nezvládnete ani jemně ovládat své auto. A právě jemnost a plynulost je pravý a nejdůležitější klíč k jízdě na mokru. Tak třeba při brzdění se přesouvá těžiště vašeho auta dopředu. Pokud na brzdy dupnete, těžiště se nestihne přesunout, ale brzdná síla už působí na vaše kola. Je to jako když něco přetrhnete ve chvíli, kdy jste chtěli jen plynule zatáhnout. Pneumatiky nejsou zatížené a už po nich chcete co největší výkon, takže hodně rychle ztratíte přilnavost a kola zastavíte, což rozhodně není ideální způsob jak zpomalit. Co tedy musíte udělat? Plynule dávkujte brzdný účinek, aby se těžiště přesunulo vpřed jako ve zpomaleném filmu a ne jako byste chtěli jet po předních kolech. To trvá okamžik, ale tréninkem si vypěstujete cit a pak ve zlomku vteřiny ucítíte, kdy se předek auta teprve zakusuje do silnice a kdy přichází čas zvyšovat tlak na brzdy.

Ale pozor, tím jemnost s brzdami nekončí. Máte odbržděno na ideální rychlost před zatáčkou a chcete akcelerovat. Nemůžete jen tak seskočit z brzdy, protože auto zatížené dopředu by se rychle přehouplo vzad a těžiště, zvlášť na měkčím podvozku by vám cestovalo dozadu a zase zpět. Z brzdy ustupujte rychle, ale plynule, aby mělo auto čas přesunout váhu plynule a ne skokově.

Budu se trochu opakovat, ale to samé platí i pro akceleraci. Rozdíl je jen, že při přidání plynu cestuje těžiště vzad a při povolení pedálu zase zpátky dopředu. Při ovládání plynu často vzniká velká chyba, které je dobré se vyvarovat i na suchu a která vás na mokru nebo sněhu rozhodně vytrestá. Když totiž „seskočíte“ z plynu tak, že roztočený motor najednou začnou brzdit kola, dostanete velmi snadno smyk. S předokolkou s motorem vpředu je to tím, že se těžiště přesunulo rychle vpřed a zadní kola jsou odlehčená, takže má auto tendenci začít se přetáčet. U zadokolky se může stát to samé, ale s tím rozdílem, že přesun těžiště vpředu nepůsobí tolik. To vás ale nezachrání, protože zadní kola jsou brzděná motorem a tak je to skoro, jako byste si zatáhli ruční brzdu. Udělejte tohle v zatáčce a máte příležitost udělat si pravou touge fotku. Ani na rovince to ale není příjemné. A právě tohle je zlozvyk, který velmi často vidím u málo zkušených řidičů sportovních aut.

Podobný mechanismus platí i pro volant, respektive zatáčení. V zatáčkách putuje těžiště auta na vnější stranu zatáčky. Při zatáčení chcete jemně zatížit vnější kola a odpružení. Jde o plynulý pohyb volantem a žádné zběsilé cukání. K tomu potřebujete mít ruce na ramenou volantu a nepodávat si volant jako v traktoru. Při akceleraci ze zatáčky je opět potřeba plynule rovnat kola, ideálně současně s postupným přidáváním plynu. Ruce musíte mít sice rychlé, ale jemné. Pomůže vám vědět, že pneumatiky jsou dělané tak, aby měly co největší záběr při jízdě rovně. To znamená, že co nejvíc natočený volant ještě neznamená co největší zatáčení. Při velkém natočení kol se snižuje účinnost vzorku a pneumatiky ztrácí přilnavost. Nejlepší řešení pro pomalý nedotáčivý smyk je tak srovnávat rychle kola do směru jízdy, dokud nezískáte znovu grip. Pro plynulost musíte umět dobře ručkovat, což je kapitola sama pro sebe. Jak ručkovat si můžete přečíst v jednom z minulých článků. Nevynechejte také video, kde Jackie Stewart popisuje, svůj styl jízdy, díky kterému byl tak úspěšný a jehož středobodem je právě jemnost ovládání auta. Přidal jsem vám k němu titulky.

Každou s výše uvedených chyb můžete občas vidět někoho dělat záměrně. Když chcete jet v zatáčce „vrata“, můžete schválně udělat jednu ze zmíněných chyb. Hodně záleží na situaci, ve které se ocitáte a na typu auta, které řídíte. Někdy prostě stačí trošku cuknout volantem a přidat rychleji plyn, jindy se vám hodí plyn ubrat a nechat auto sklouznout a jindy zas použijete přibrzdění levačkou nebo zatažení za ruční brzdu. O tom ale jindy.

Správná stopa vám hodně pomůže

O ideální stopě jsem už článek napsal. Většina lidí na silnicích bohužel vůbec nemá ponětí, co to správná stopa je a pokud tvrdí, že ano, obvykle se bohužel hodně mýlí. Přitom je tak nebezpečné, vjíždět do zatáček špatnou stopou a zvlášť na mokru. V principu jde o to si jízdu co nejvíc narovnat, mezi zatáčkami si vytvořit rovné kousky pro brzdění nebo akceleraci a nikdy se nenechat vynést do míst, kde nemáte co dělat. Tohle je potřeba umět, ať chcete závodit na okruhu, užívat si okresky ve sportovním autě nebo jen bezpečně dovézt rodinu na hory. Správná stopa samozřejmě neznamená jen nenechat se vynášet ze zatáček, ale jde o mnohem víc. O ideální stopě jsem ale už článek napsal a tak to vezmu jen velmi stručně.

Pokud si auto odbrzdíte na nižší rychlost, neškodí začít zatáčet o chlup dřív. Rozhodně to ale neznamená, že pojedete na neutrální nebo snad dokonce brzký apex. Jde spíš o to, že začnete zatáčet dřív a pomaleji a tím umožníte auto pozvolna přenášet těžiště a neztratíte tak přilnavost. Když se vám na suchu stane, že třeba o pár decimetrů minete bod, kdy je potřeba začít točit volantem, zvládnete ještě svou stopu opravit. Když tohle ale uděláte na mokru, dost pravděpodobně minete svůj pozdní apex, který chcete při jízdě na běžné silnici vždy trefit. Pravá alchymie s ideální stopou na mokru začíná až na okruhu, kde jsou hodně specifické podmínky.

Naučte se brzdit levou nohou

Pro brzdění a přidávání plynu můžete zvolit klasický způsob, kdy brzdíte silně ve chvíli, kdy jede auto rovně a pak pozvolna přidáváte plyn skrz zatáčku. Na mokru se může, stejně jako na suchu, hodit nabrzďování hluboko do zatáčky levou nohou. To už je ale hodně pokročilá technika, kterou musíte hodně trénovat. Spočívá v současném použití plynu i brzdy a psal jsem o něm v minulém článku. Díky správnému současnému použití brzdy a plynu je auto mnohem klidnější a víc zatížené v tlumičích a pneumatikách. Při akceleraci můžete levou nohou kontrolovat prokluzování hnaných kol a korigovat přílišné přidání plynu, aniž byste museli prudce ubírat, čímž byste si rozhodili těžiště auta.

Levačka na brzdě je skvělý pomocník při nedotáčivém smyku. Rychlým prošlápnutím brzdy (pozor, brzdu nesmíte držet ale spíše do ní rychle, na zlomek vteřiny „šlápnout“ a hned uvolnit) získáte zpátky přilnavost předních kol, což vás rychle vrátí do hry. Můžete tím z nedotáčivosti udělat i přetáčivý smyk, který vám pomůže udržet se ve stopě. Tuhle techniku učím nejzdatnější řidiče a je potřeba si jí vyzkoušet nejdřív při snazších situacích a ideálně někde na volném prostoru letiště nebo okruhu.

Technika jízdy na mokrém okruhu

Jízda na mokrém okruhu má své kouzlo z několika důvodů. Jedním z nich je, že s plným plynem trávíte mnohem méně času, protože je tu o dost nižší přilnavost. Je potřeba brzdit dřív a zrychlovat jemněji, než je obvyklé. Musíte být hodně jemní a mít cit pro auto, abyste dokázali být rychlí i na mokru a hlavně, mokrý okruh trochu smazává rozdíly ve výkonu aut, takže máte šanci se předvést. Absolvovat trackday na mokru je tak skvělá příležitost zapracovat na svých dovednostech, protože když dokážete být v ovládání auta natolik jemní, abyste jeli rychle, budete na suchu ještě rychlejší.

Pro jízdu na mokrém okruhu platí vše co jsem už napsal výše. Je tu  ale jedna odlišnost nebo spíš něco navíc. Na okruhu máte hodně možností volit si stopu a ta, co je za sucha ideální, nemusí být na mokru zrovna dobrá. V ideální stopě totiž jezdí nejvíc aut a o víkendech se tu často prohání i závodní auta s lepivými pneumatikami, takže nejrychlejší, suchá stopa je obvykle „nagumovaná“. Je prostě potažená gumovým odpadem z pneumatik. To je super věc, když na suchu potřebujete zajet dobrý čas. Zkuste jet ale po nagumované stopě při dešti. Možná vyzkoušíte, jak moc klouže mokrá tráva před svodidly. I kdyby se na okruhu dlouho nejely žádné závody a ideální stopa tak nagumovaná moc nebyla, bude za mokra o dost klouzavější. Asfalt totiž neustále pracuje, zvlášť za tepla. V ideální suché stopě bude tak povrch okruhu uježděný a obroušený, takže mnohem hladší, než mimo stopu, kde tak najdete za mokra o kus víc gripu.

Nemusí být nutně pravidlem, že ideální stopa na mokru extrémně klouže a je potřeba si tuhle teorii vždy ověřit na konkrétním místě v konkrétních podmínkách. Obvykle ale zjistíte, že to tak prostě je. V některých zatáčkách tak můžete získat klidně i půl sekundy jen tím, že zvolíte jinou stopu, vzdálenější od apexu. Závodní okruhy jsou hodně široké, takže můžete téměř kopírovat ideální linii s tím, že apexy si posunete pár metrů do vnějšku zatáčky a v místech, kde se střídají levé a pravé zatáčky přejedete nagumovanou stopu na rovnější kola. Na jednom z našich trackdays jsem natočil komentovaný onboard, který by vám mohl dát lepší nápovědu, jak přistupovat k jízdě na mokrém okruhu.

Jeden skvělý příklad výborně zvládnuté jízdy na mokru je z Velké ceny Brazílie 2016. Ve videu uvidíte, jak Max Verstappen experimentuje s vhodnou stopou na mokru, hledá si místa, kde je větší přilnavost a předjíždí spoustu závodníků jedoucích v ideální stopě. V jednom místě se ocitne v nagumované stopě, blízko apexu a ve vysoké rychlosti. Vypadá to, že minimálně v boxové uličce si kluci od Red Bullu pak museli měnit trenýrky. Jaké si z toho vzít ponaučení? Za mokra se na okruhu, který znáte, nebojte experimentovat. Zkoušejte vše možné a hledejte grip i v nelogických místech. Jo a bacha na obrubníky, za mokra hodně kloužou. A zvlášť ty na vnějšku, které přejíždíte zatíženou částí auta. Takže přeji hodně rychlých mokrých kol, a nakonec nechám promluvit svou vnitřní babičku; jezděte hlavně bezpečně!

Filip Šimer

Petr Mutafov

Profesionální kouč